nádor

nádor – patologický útvar tvořený tkání, jejíž růst se vymkl kontrole organismu a roste na něm nezávisle. Maligní zhoubný n. při svém růstu ničí okolní tkáně, zakládá dceřiná ložiska metastázy a má rovněž celkové účinky na organismus. Benigní nezhoubný n. roste ohraničeně a metastázy nezakládá; může však utlačovat okolní struktury nebezpečné např. v mozku. Některé benigní n. se mohou po čase zvrhnout v n. zhoubné malignizace. N. mohou vzniknout v jakékoliv tkáni a orgánu, přičemž nejčastější jsou v oblastech, kde dochází i za normálních okolností ke značnému množení buněk či k jejich stimulaci, např. pohlavními hormony trávicí ústrojí, průdušky, prsy, ženské pohlavní ústrojí, prostata apod.. N. se označují koncovkou -om a nazývají se podle tkáně, z níž vznikají. Zhoubné epitelové n. karcinomy patří k nejdůležitějším n. u lidí. Nezhoubný n. ze žlázového epitelu je adenom, zhoubný n. se nazývá adenokarcinom. Zhoubné n. vycházející z pojiva, svalu, cév krvetvorné a lymfatické tkáně srov. mezenchym se označují jako sarkomy. Příčina vzniku n. byla do značné míry objasněna viz kancerogen, onkogen, antionkogen, stejně jako jejich klonální původ. Primární n. je nádor vzniklý prvotně v určitém orgánu primárním n. plic je bronchogenní karcinom, jako sekundární n. určitého orgánu se označují metastázy. N. se rozeznávají histologickým vyšetřením srov. biopsie, které může ve většině případů určit původ n. i jeho druh. Zhoubné n. připomínají svým mikroskopickým vzhledem nezralé tkáně srov. dediferenciace, nezhoubné n. jsou obv. podobnější původní tkáni. V léčbě se uplatňuje chirurgické odstranění n., u zhoubného n. také ozařování a léčba cytostatiky. Srov. rakovina, onko-, neoplasma, tumor, grading, staging. Lat. tumor, řec. onkos

« Zpět

Oborové lexikony