ocel
ocel – technický železný materiál tvářitelný za tepla i za studena, slitina železa s uhlíkem a slitinovými prvky. Vlastnosti ocelí závisejí v širokých mezích nejen na chemickém složení, ale i na struktuře ovlivněné mj. tepelným zpracováním. Oceli pro dentální účely mají velmi nízký obsah uhlíku, oceli používané v lékařské praxi mají většinou vyšší obsah legujících prvků a jsou odolné proti korozi
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství