oko
oko – párový orgán zraku přibližně kulového tvaru, uzpůsobený k přijímání světelných podnětů a jejich přeměně na nervové impulsy, které jsou vedeny do mozku. Světelné paprsky vstupují do o. rohovkou cornea, pronikají zornicí pupilla, lomí se čočkou lens crystallina a po průchodu sklivcem corpus vitreum dopadají na sítnici retina, kam se promítá obraz pozorovaného předmětu srov. emetropie, refrakce. Ze sítnice vedou nervová vlákna zrakovým nervem n. opticus do zrakových oblastí mozku v týlním laloku. Oční koule bulbus je uložena v očnici, její pohyb umožňují okohybné svaly. K přídatným orgánům o. patří slzný aparát, víčka, řasy. Lat. oculus, ophthalmus z řec. ofthalmos. Srov. oftalmo-
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství