pemphigus vulgaris

pemphigus vulgaris – lat. závažná kožní choroba autoimunitního charakteru a ne zcela jasné příčiny. Tvoří se při ní puchýře, po nichž na kůži zbývají nehojící se mělké bolavé vředy. Postiženy mohou být i sliznice např. ústní či spojivky. P. v. může být až v 20 případů omezen na dutinu ústní. Projevuje se puchýřky s čirým obsahem, který později nabývá hnisavého a hemoragického charakteru. V ústech dochází větš. k časnému stržení puchýře s následným vznikem špatně se hojící eroze. Sliznice v jejím okolí je edematózní, lividně zbarvená, nejeví výraznější známky zánětu. Na rtech exsudát zasychá za tvorby žlutých krust. Někdy je nemoc spojena s nádory vnitřních orgánů. Léčebně se podávají zejm. kortikoidy celkově i lokálně a imunosupresiva. Řada případů končí smrtí. Slizniční projevy se často objevují s dlouhým předstihem před projevy kožními, stomatolog tak může být první, kdo nemoc rozpozná. Diagnosticky důležitý je tzv. Nikolského příznak – snadné strhávání epitelového krytu při tlaku prstu nebo nástroje. Na rozdíl od benigního pemfigu jsou zde puchýře typicky intraepitelové v důsledku výrazné akantolýzy řec. pemfix, pemfigos zduření, puchýř

« Zpět

Oborové lexikony