tlak krve

tlak krve zkr. TK – tlak, kterým krev působí na stěnu cév zejm. tepen. Zdrojem TK je činnost srdce čerpajícího krev do aorty, která slouží jako pružný rezervoár krve. TK v průběhu srdečního cyklu systoly a diastoly stoupá a klesá, nejvyšší hodnoty dosahuje v systole systolický t., kdy je také objem krve v aortě největší. Tak, jak krev z aorty odtéká do periferních tepen, TK klesá a nejnižší hodnoty dosáhne na konci srdeční diastoly diastolický t.. Systolický t. závisí zejm. na vypuzovací činnosti srdce a kvalitě stěny aorty, diastolický t. je ovlivňován odporem, který drobné cévy – zejm. arterioly – kladou proudící krvi u starších lidí vede skleróza aorty k vyšším hodnotám systolického t. při normálních hodnotách t. diastolického, tzv. pružníkové hypertenze. TK je udržován v lidském těle v určitém rozmezí normotenze, i když v jeho rámci může kolísat. Vysoký TK hypertenze má negativní vliv na srdce a cévy. Nízký TK hypotenze může způsobovat poruchy prokrvení mozku a některých dalších orgánů zejm. výrazná hypotenze např. při šoku. TK se měří tonometrem rtuťovým či digitálním. Jeho hodnoty se nejčastěji udávají v milimetrech rtuťového sloupce torrech, popř. v kilopascalech kPa. Udávají se hodnoty jak systolického, tak diastolického t.

« Zpět

Oborové lexikony