vakcinace
vakcinace – očkování. Vytváření imunity proti infekčním chorobám. Způsob aktivní imunizace, při níž je organismus vystaven oslabenému atenuovanému choroboplodnému zárodku, jeho součásti nebo produktu, a sám si proti němu vytváří protilátky a další obranné mechanismy. Očkuje se např. proti tetanu, poliomyelitidě, pertussi, dětským nemocem spalničkám, příušnicím, zarděnkám, záškrtu, tuberkulóze, v určitých případech proti hepatitidě B; možné je dále očkování proti chřipce, tyfu, choleře a některým dalším chorobám podle okolností epidemiologická situace, cestování. Srov. vakcína lat. vacca kráva; pův. očkování kravskými neštovicemi proti pravým neštovicím
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství
VELKÝ LÉKAŘSKÝ SLOVNÍK
si zde můžete objednat
za mimořádně
výhodnou cenu
