Adenoviridae

lat. adenoviry, čeleď neobalených DNA virů, s kapsidou kubické symetrie a velikostí cca 60–90 nm. Jsou značně rezistentní k zevnímu prostředí. Dělí se na dva rody – Aviadenovirus (vyskytuje se u ptáků) a Mastadenovirus (vyskytuje se u savců a patří do něj i přes 30 druhů patogenních pro člověka, sdružených do 6 podrodů A-F). Infekce může mít lytický charakter, u nepermisivních buněk může dojít k transformaci. Při některých infekcích zvířat vykazují onkogenní působení. Přenášejí se kapénkovou infekcí, vodou, kontaminovanými předměty (vč. iatrogenního přenosu zejm. v oftalmologii) i sexuálně. Mohou se vylučovat stolicí a dlouho přežívat ve vodě. Při infekci dochází k pomnožení ve spojivkách či nazofaryngu, viry mají afinitu k retikuloendotelovému systému (mízní uzliny, tonzily), kde mohou po překonané infekci perzistovat. U stavů se sníženou, zejm. slizniční imunitou, mohou pronikat do hloubky. K adenovirovým onemocněním patří četné a běžné infekce horních cest dýchacích, v závažnějších případech s přestupem do plic. Dále jsou to virová epidemická (kerato)konjunktivitida, faryngokonjunktivální horečka, záněty močových cest, průjmy (zejm. u malých dětí). U oslabených osob pak i další infekce (CNS, perikarditida aj.). Viry je možno izolovat a kultivovat, popř. prokazovat dalšími metodami. A. se někdy používají jako vektory v rámci genové terapie. Srov. AAV

« Zpět

Oborové lexikony