alkohol

1. v medicíně i v běžném životě název pro ethylalkohol, ethanol, nejznámější z řady alkoholů (organických sloučenin obsahujících hydroxylovou skupinu). Je podstatou alkoholických (lihových) nápojů. Získává se kvašením cukrů (spiritus vini, vinný líh). Má výrazný účinek na centrální nervový systém: vyvolává euforii, ale současně porušuje některé funkce – zhoršuje koordinaci pohybů, zpomaluje reakce a ve velkých dávkách může způsobit i silný útlum. Rychle a dobře se vstřebává z trávicího traktu a metabolizuje především v játrech, v menší míře v jiných tkáních. Hlavní cesty metabolismu představuje alkoholdehydrogenáza a acetaldehyddehydrogenáza a inducibilní systém MEOS (CYP2E1). Méně významné cesty představuje katálaza a neoxidativní metabolismus. Malé množství a. se přímo vylučuje např. dechem či močí. K dalším účinkům a. ovlivnění fluidity buněčných membrán, poškození trávicího systému a vstřebávání živin (malnutrice), ale zároveň zvýšení permeability pro střevní bakterie s indukcí zánětlivých změn. A. dále vyvolává vazodilataci, která v kůži zvyšuje ztráty tepla z těla. Hladina (koncentrace) a. v krvi se udává v promilích. Požití větší dávky vede k opilosti (ebrietě), dlouhodobé zneužívaní vede k alkoholismu s řadou závažných důsledků a poškozením orgánů. Místní aplikace a. na kůži ji vysušuje 2. chem. organická sloučenina s hydroxylovou (OH) skupinou vázanou na alifatický nebo alicyklický zbytek. Kromě ethanolu též např. methanol, glycerol, glykoly, retinol, sfingosin. Srov. aldehyd [arab. al člen; koh’l jemný, čistý]

« Zpět

Oborové lexikony