alkoholismus

stav, při němž je postižený závislý na alkoholu. Závislost výrazně narušuje duševní a tělesné zdraví alkoholika a poškozuje jeho rodinné a společenské vazby. Odnětí alkoholu vede k abstinenčnímu syndromu. A. se dělí na několik typů. Alkoholik typu gama je schopen abstinovat, ale postupně ztrácí kontrolu, zvyšuje se jeho tolerance alkoholu a postupně se rozvine stav naprosto nekontrolované konzumace. A. typu delta je stav s větší kontrolou pití, které je však trvalé s nutností neustálé určité koncentrace alkoholu v krvi a neschopností abstinovat při značných abstinenčních příznacích. A. beta nemá závislost, ale jsou přítomny sekundární somatické nemoci. Typ alfa je nedisciplinované pití. Při rozvoji a. je důležitá konzumace a vyhledávání alkoholu pro jeho euforizující účinky; varovné známky závislosti jsou např. nárůst tolerance, okénka, neschopnost pití kontrolovat. Tolerance alkoholu se v pozdější fázi naopak snižuje. U alkoholiků jsou častá nervová poškození, neuropatie, psychické poruchy (vč. klasického delirium tremens, paranoidní stavy aj.), demence, jaterní cirhóza, žaludeční vředy a krvácení z trávicího traktu, malnutrice, tuberkulóza aj. Léčba a. je komplexní a zahrnuje četné postupy psychoterapie, pracovní terapii a některé postupy farmakologické (klasicky disulfiram, nověji některá psychofarmaka). Důležité je zapojení blízkých osob. Může být ambulantní, často je však vhodné či nutné ji provádět v léčebnách a následný kontakt s terapeuty je vhodný. Nezbytná je celoživotní úplná abstinence (alkoholik „neumí pít“). Důležitá je i event. léčba somatických obtíží, poruch výživy, jaterních lézí apod. Srov. toxikománie [alkohol; -ismus]

« Zpět

Oborové lexikony