anestezie

znecitlivění, ztráta vnímání dotyku, bolesti, tepelných změn apod. Důsledek některých onemocnění a poruch nervů. V praxi zejm. uměle vyvolané znecitlivění umožňující provedení chirurgických a jiných bolestivých zákroků. Celková a. (narkóza) – celkové bezvědomí navozené vdechováním (inhalací) anestetik (např. isofluranu nebo oxidu dusného) nebo jejich nitrožilním podáním. Rovněž se často používá kombinace nitrožilně podaných silných analgetik s psychofarmaky (neuroleptanalgezie). Lokální (místní) a. – znecitlivuje určitou část těla. Používá se k menším chirurgickým výkonům. Často se provádí infiltrací (napuštěním) dané oblasti kůže či podkoží lokálním anestetikem. V některých případech se používá tzv. svodná a., při níž se anestetikum podává do oblasti páteře (spinální a.) nebo velkých nervových kmenů (epidurálně, subarachnoidálně). Tím se vyřadí vnímání z větší části těla (končetiny apod.). Svodná a. může nahradit u větších výkonů i a. celkovou. Zhodnocení způsobilosti pacienta k operaci a celkové a. je součástí předoperačního vyšetření. Během narkózy je pacient trvale sledován lékařem – anesteziologem. Protože anestetika tlumí dechové centrum v mozku a současně bývají podáním myorelaxancií uměle uvolněny kosterní svaly včetně svalů dýchacích, je pacient napojen na řízené dýchání [dosl. necitlivost: an-; -estezie]

« Zpět

Oborové lexikony