antibiotika (zkr. ATB)

látky, které zastavují růst mikroorganismů, zejm. bakterií, ale také např. chlamydií, mykoplasmat, ricketsií aj., nebo tyto organismy přímo ničí. Původně byly tyto látky produkovány zejm. plísněmi, nyní jsou větš. připravovány synteticky, čímž se stírá tradiční rozdíl od chemoterapeutik. ATB se dělí na skupiny podle chemického složení a účinku na bakterie. K nejdůležitějším skupinám ATB patří beta-laktamová a. (peniciliny, cefalosporiny, monobaktamy, karbapenemy), tetracykliny, makrolidová a., aminoglykosidy, chinolony, polypeptidová a glykopeptidová a. (kolistin, teikoplanin, vankomycin), linkosamidová a., ansamycinová a. Mechanismy účinku jsou např. útlum proteosyntézy, narušení stavby bakteriální stěny, inhibice topoizomeráz. Baktericidní ATB bakterie přímo ničí (např. peniciliny). Bakteriostatická ATB tlumí množení a růst bakterií, které jsou pak odstraněny vlastními silami organismu (např. tetracykliny). Širokospektrá ATB působí na více druhů bakterií, proto se užívají např. není-li známo, která bakterie dané onemocnění vyvolala, zejm. v závažnějším klinickém stavu. Podávání ATB se řídí určitými pravidly. Musí se užívat pravidelně, v určených časových intervalech a po určitou dobu (některá novější ATB mají delší intervaly mezi dávkami a zkrácena je i doba léčby). Při nedodržení pravidel hrozí riziko vzniku rezistence. Volba ATB by měla být spojena s vyšetřením citlivosti. Srov. antivirotika, antituberkulotika [anti-; řec. bios život]

« Zpět

Oborové lexikony