antivirotika

látky a léky s protivirovým působením. Mechanismem jejich působení bývá zásah do syntézy virové nukleové kyseliny (vznik falešného nukleotidu pro virovou DNA-polymerázu, inhibice reverzní transkriptázy aj. – chem. struktura mnohých z nich je odvozena od nukleosidů), inhibice některých enzymů důležitých pro replikaci viru, jeho vstup či uvolnění z buňky (inhibice proteázy, integrázy). Existující a. se používají zejm. při léčbě infekcí vyvolaných herpetickými viry (HSV, CMV), HIV a viry chřipky. Jsou určena k celkovému, event. i lokálnímu použití (např. v dermatologii či oftalmologii) u závažnějších virových nemocí. Patří k nim např. aciklovir, cidofovir, famciklovir, ganciklovir, zidovudin (azidothymidin), amantadin, idoxuridin, foscarnet, valaciklovir, inhibitory (chřipkové) neuraminidázy. Význam v léčbě virových infekcí mají rovněž interferony, u četných virových nemocí se uplatňuje očkování. Název virostatika se obv. užívá jako synonymum. Srov. antiretrovirotika [anti-; virus]

« Zpět

Oborové lexikony