anxieta

úzkost. Nepříjemný psychický stav, zahrnující např. pocit ohrožení, nespavost a zvýšenou vigilitu, poruchy libida, koncentrace a často doprovázený vegetativními tělesnými příznaky, jako jsou např. hyperventilace, zkrácení dechu, parestezie, pocení, tachykardie, průjem, častější močení, rudnutí či blednutí apod. Je zvýšená aktivita sympatoadrenálního systému, popř. jsou utlumeny inhibiční systémy (GABA). Na rozdíl od fobie nemá přesně definovatelný zdroj, může však některé fobie doprovázet (srov. fobické úzkostné poruchy), přítomna bývá rovněž u obsedantně-kompulzivní poruchy. Intenzivní úzkost provází panickou ataku, resp. poruchu. Léčba je psychoterapeutická a farmakologická (anxiolytiky – např. alprazolamem, popř. některými antidepresivy) [lat. anxius úzkostlivý od angere zužovat; srov. angína]

« Zpět

Oborové lexikony