bakterie

jednobuněčný mikroorganismus, primitivnější stavby, než mají buňky rostlin a živočichů (srov. prokaryonta). Na rozdíl od viru obsahuje b. kromě dědičné informace (DNA) i organely, které jí umožňují život a množení v příznivých podmínkách nezávisle na hostiteli. Zevně od buněčné membrány b. je bakteriální stěna, jejíž základní složkou je murein. Z velkého počtu druhů bakterií jen malá část způsobuje u lidí nemoci (patogenní b.). Některé b. jsou člověku prospěšné (např. laktobacil). Patogenní b. škodí organismu různým způsobem, např. působením toxinů (endotoxin, exotoxin). B. se prokazují obv. kultivací na umělých půdách. Při podezření na bakteriální onemocnění se kultivuje vzorek hlenu, moči, hnisu, krve, stolice ev. i orgánu. B. lze též pozorovat v mikroskopu po obarvení (nejč. Gramovo barvení). Přesné stanovení druhu b. (ev. podrobnější zařazení – viz taxonomie bakterií), která vyvolala dané onemocnění spolu se znalostí citlivosti na antibiotika umožní správnou a účinnou léčbu. Srov. bacil, mikrob(iologie) [řec. bakterion tyčka, zdrob. z baktron tyč]

« Zpět

Oborové lexikony