betablokátory (betalytika)

léky, které tlumí některé funkce sympatického nervového systému obsazením betareceptoru, zejm. jeho účinek na srdce a krevní oběh. Zpomalují srdeční činnost a snižují krevní tlak. Užívají se jako antihypertenziva, antiarytmika (skupina II), v léčbě anginy pectoris a někdy dlouhodobě po infarktu myokardu. Další použití je při léčbě migrény a v očních kapkách při glaukomu. Dělí se na selektivní (pokud blokuje typ 1 receptoru) či neselektivní (působící na oba typy) a podle vlastního sympatomimetického působení (srov. ISA). K nejužívanějším b. patří propranolol, metipranol, (bo)pindolol, metoprolol, atenolol, acebutol. Srov. betamimetika [beta(receptor); blokátor]

« Zpět

Oborové lexikony