celulosa

nepřesně buničina, látka tvořící stěnu rostlinných buněk. Základem c. je glukosa ve formě polysacharidu, který však lidský organismus nedokáže trávit a glukosu zužitkovat. C. proto patří k vlákninám potravy. Obecný vzorec je (C6H10O5)n; má makromolekulární polydisperzní povahu, počet stavebních glukosových jednotek (spojených -glykosidovou vazbou) kolísá v širokých mezích. Ve vodě a organických rozpouštědlech se c. nerozpouští, v kyselinách při zvýšené teplotě hydrolyzuje. Volné skupiny –OH tvoří vodíkové vazby zvyšující pevnost výrobků; c. je reaktivní, tvoří estery, ethery, je schopná vazby s nesacharidovými polymery. Je základní látkou několika významných materiálů (papír, vata, viskóza, vlákna atd.). Srov. škrob [celulosa; lytický]

« Zpět

Oborové lexikony