CFS

angl. zkr. syndrom chronické únavy, chronic fatigue syndrome. Souhrn příznaků v popředí se zvýšenou únavností, nevýkonností, pocitem duševního i tělesného vyčerpání a zvýšenou potřebou spánku. Bývají bolesti hlavy, zad, zánět hltanu, zvýšená teplota a další obtíže. Může být projevem proběhlé nebo i přetrvávající virové infekce, některých duševních poruch, ev. též nedostatku vitaminů či stopových prvků. Obv. je spojen s poruchou imunity. Při diagnostice CFS je zejm. třeba vyléčit systémové či orgánové onemocnění, vč. tzv. „doutnajícího“ (ev. imunostimulační léčba by byla kontraindikována u autoimunity). Diagnóza CFS je obv. považována za dočasnou s nutností dalšího sledování. Ke stanovení diagnózy byla vypracována určitá kritéria (2 velká, 11 malých a 3 objektivní symptomy), přičemž dosažení určitého počtu a jejich kombinace svědčí pro tento syndrom. Musí být přítomna obě velká kritéria (tj. perzistující či recidivující únava nebo snadná unavitelnost, neustupující po odpočinku o více než 50 % a trvající aspoň půl roku při vyloučení jiné příčiny únavy) a osm malých kritérií či šest malých kritérií a dva objektivní příznaky. K malým kritériím patří např. subfebrilie, bolesti v krku, svalová slabost, bolesti hlavy, poruchy spánku, neuropsychické poruchy. Objektivně pak zvýšená teplota, neexsudativní faryngitida, lymfadenopatie (nebo citlivost uzlin na krku či v axilách). Existují však i další kritéria (např. tzv. oxfordská). V léčbě se uplatňují. látky ovlivňující imunitu, antidepresiva, vitaminy apod.

« Zpět

Oborové lexikony