Charcot Jean-Martin (vysl. šarko, 1825–1893)

francouzský neurolog, zakladatel největší neurologické kliniky své doby, významná postava francouzského lékařství. Navázal na úspěchy G. Duchennea, v r. 1882 se stal prvním profesorem nervových chorob ve Francii. Proslul metodou hledající souvislosti mezi symptomy umírajícího pacienta a výsledkem pitvy, přispěl k přiřazení konkrétních nervových funkcí určitým oblastem mozku, hledal vztahy mezi psychologií a fyziologií (i psychlogické příčiny neurózy – S. Freud). Rozeznal roztroušenou sklerózu jako samostatnou chorobu odlišnou od parkinsonismu, popsal syfilitickou a amyotrofickou laterální sklerózu. Jeho žákem a nástupcem na Salpetrière byl P. Marie, k dalším žákům patřili V. Bechtěrev, E. Brissaud, G. Gilles de la Tourette, G. Marinescu aj. Viz Ch. arterie, Ch. horečka, Ch. laryngeální závrať, Ch. nemoc, Ch. triáda, Ch.-Bouchardova aneurysmata, Ch.Marieova-Toothova nemoc, Ch.-Leydenovy krystaly, Ch. kloub, Ch.-Wilbrandův syndrom

« Zpět

Oborové lexikony