chřipka (influenza)

nakažlivé virové onemocnění, které postihuje převážně dýchací cesty a má výrazné celkové příznaky (horečka, bolesti svalů, kloubů, hlavy apod.). Z respiračních příznaků bývá zejm. zpočátku suchý až bolestivý kašel z tracheitidy (intenzivní množení viru v epitelu průdušnice), pocit ucpaného nosu bez výrazné sekrece. Později může být přítomna i expektorace. Onemocnění se vyskytuje často v epidemiích, popř. pandemiích. Virus (ze skupiny ortomyxovirů) existuje v několika typech s možností částečné proměny (viz antigenní drift, antigenní shift), což zhoršuje vznik odolnosti proti zasažení jeho jiným typem. Výskyt chřipky a vyvolávajících virů je sledován na národní i mezinárodní úrovni, existuje surveillance chřipky. Ch. se přenáší zejm. kapénkovou nákazou a inkubace je poměrně krátká (několik hodin až cca 3 dny). Onemocnění má větš. příznivý průběh, závažné však může být u oslabených či jinak postižených jedinců (kardiaků, starých osob aj.), u nichž může být příčinou úmrtí. V době pandemií si ch. vyžádá tisíce až miliony životů, a to i v mladších věkových kategoriích (např. počet úmrtí na tzv. španělskou ch. z let 1918–20 se odhaduje na 20, snad i 50 či více milionů). Léčba ch. je větš. symptomatická (antipyretika, antitusika, expektorancia), důležitý je dostatečně dlouhý klid na lůžku. V určitých případech se mohou profylakticky nebo v časných stadiích nemoci podávat antivirotika (viz amantadin, rimantadin, inhibitory chřipkové neuraminidázy). Někdy dochází ke komplikacím, zejm. hnisavým, po superinfekci bakteriemi (zánět plic, zánět středního ucha, vedlejších dutin nosních apod.). Závažná je i primární chřipková pneumonie. Antibiotika se podávají při komplikacích nebo osobám s jiným závažným onemocněním. Význam, zejm. u ohrožených osob, má vakcinace, která se musí provádět před vypuknutím epidemie. Existují různé typy vakcín, nejčastěji s inaktivovanými štěpenými virovými částicemi. Současné vakcíny obsahují dvě kombinace viru A, které se nyní podílejí na nemocnosti, a jednu viru B. Přesné složení se stanovuje mezinárodně na jaře podle konkrétní situace a příslušná vakcína je pak k dispozici na podzim. Prokazatelně snižuje nemocnost či závažnost a dobu trvání ev. onemocnění. Dostupné vakciny jsou např. Begrivac, Fluarix, Influvac, Subinvira, Vaxigrip. Při pandemii s novým typem viru (např. H5N1) by však nepůsobila; musela by být co nejdříve vyrobena vakcina nová (do té doby by se ohroženým osobám či v oblasti propuknutí nemoci podávaly antivirové přípravky). V pandemiích se ch. někdy dává název podle oblasti, odkud se začala šířit nebo kde byla v určité době rozšířená (např. chřipka hongkongská, španělská). Jako ch. se někdy nesprávně označují i jiné respirační virózy. Odlišení se obv. děje na základě epidemiologické situace a určitých klinických odlišností – dominují příznaky celkové, zatímco příznaky „slizniční“ (např. rýma) jsou méně výrazné. Srov. SARS [it. influenza od lat. influo vtékat, vtrhnout: in-1; fluo téci; snad souvisí s epidemickým charakterem]

« Zpět

Oborové lexikony