cochlea (vysl. kochlea)
lat. hlemýžď. Součást vnitřního ucha, připomínající svým spirálovitým tvarem ulitu hlemýždě. Jeho funkcí je zachycení zvuku a jeho přenos prostřednictvím osmého (statoakustického) hlavového nervu do příslušných mozkových center, která jsou schopna zvuk vnímat a dále hodnotit (centrum sluchu). V kostěném hlemýždi je blanitý hlemýžď (ductus cochlearis). Srov. Cortiho orgán, kochleární [řec. kochlos hlemýžď]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství
