dehydratace

ztráta a nedostatek vody (v organismu, buňkách aj.). D. organismu vzniká ztrátou tekutin či jejich nedostatečným přívodem. K ztrátám vedou např. silné průjmy a zvracení, profuzní pocení, polyurie (polyurická fáze renální insuficience, léčba diuretiky, diabetes), odsávání sekretů aj. Podle poměrů ztrát vody a minerálů může mít charakter hyper-, izo- či hypoosmolární, což ovlivňuje i některé příznaky a aktivované regulační mechanismy. Obecně se projevuje žízní, suchostí sliznic, sníženým kožním turgorem. Při nižší náplni cévního řečiště (srov. hypovolemie) jsou výrazné oběhové příznaky (kolaps, šokový stav). Mohou být i psychické příznaky a horečka. D. je zvláště nebezpečnou komplikací průjmů u malých dětí, které ještě nemají dostatečně vyvinuté způsoby její kompenzace; závažnější je též u starších osob, kardiaků, diabetiků aj. Organismus na d. reaguje retencí tekutin (není-li její porucha příčinou d.), a to systémem renin-angiotensin-aldosteron a ADH, vzniká pocit žízně (někdy může chybět). Laboratorně bývají známky hemokoncentrace. Léčba d. spočívá v rehydrataci (per os, infuzemi), přičemž je nutné přiměřeně doplňovat jak vodu, tak ev. minerály. Srov. hydratace, hyperhydratace, osmolalita [de-; hydratace]

« Zpět

Oborové lexikony