demence
chronický, trvalý úbytek duševních funkcí a schopností. Za vznik d. zodpovídají tři skupiny onemocnění mozku. Jde o důsledky aterosklerózy s poruchami prokrvení mozku (skupina ischemicko-vaskulárních d.), důsledky jiných chorobných stavů (symptomatické d., např. v důsledku otrav, alkoholismu, d. při AIDS). Nejč. příčinou d. je Alzheimerova nemoc (s některými vzácnějšími chorobami patří do skupiny atroficko-degenerativních onemocnění mozku). D. postihuje inteligenci, kognitivní funkce, vyšší city. Z kognitivního deficitu jsou patrné zhoršení paměti, afázie, apraxie, agnozie, narušení výkonných funkcí. Mizí schopnost soustředění, otupují se zájmy, člověk se nevyzná v čase, je zmatený, bloudí i v nejbližším okolí (dezorientace). Kortikální d. je způsobena postižením kůry (klasicky u Alzheimerovy nemoci), vyznačuje se normální řečí se značně narušenou sémantikou až afázií, amnézií, poruchami zrakové a prostorové orientace. U subkortikální d. (u Parkinsonovy nebo Huntingtonovy nemoci) bývá výrazněji narušena řeč v důsledku motorických poruch, jazykové schopnosti jsou však postiženy málo. Bývá porucha motivace, snížená aktivita, zpomalení duševních pochodů. V případě d. smíšené (např. vaskulární, multiinfarktová d.) lze pozorovat různé kombinace postižení. Diagnosticky se uplatňují psychologické metody (v podobě různých kognitivních škál, např. MMSE), zobrazovací metody (CT, MRI, SPECT, PET), elektrofyziologické metody (EEG, evokované potenciály) a jejich korelace s výsledky histopatologickými. Průběh je různý – závisí na příčině a ev. včasné léčbě a různý bývá i u jednotlivých typů (např. u cévně podmíněné d. bývá osobnost postiženého déle zachována a příznaky mohou mít kolísavý charakter). Příznaky se vyvíjejí postupně, u některých forem naučené dovednosti a staré vzpomínky dlouho přetrvávají, mizí však schopnost naučit se novému. Léčba d. je farmakologická a důležité jsou rovněž nefarmakologické postupy z oblasti psychoterapie. Farmakoterapie je zaměřena zejm. na předpokládané deficity v neurotransmiterových systémech (zejm. inhibitory acetylcholinesterázy k posílení cholinergní transmise, kognitiva, selegilin), k posílení metabolismu neuronů (nootropika), k zlepšení krevního zásobení (vazodilatancia). Užívají se látky ovlivňující hypoxii (např. EGb 761), látky s protektivním účinkem proti volným radikálům, některé blokátory kalciových kanálů (zejm. nimodipin) aj. Je nutné vyloučit přechodné amentní či delirantní stavy (např. v rámci tělesného onemocnění). Rovněž deprese či značná nedoslýchavost mohou při povrchním kontaktu vyvolat dojem úbytku duševních schopností. Srov. oligofrenie, amence [de-; mens]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství