difuze

samovolný pohyb molekul, iontů, micel apod. vlivem jejich tepelného pohybu směřující k rovnoměrnému rozptýlení v daném prostoru. Umožňuje výsledný pohyb látky z jednoho místa na druhé podle koncentračního spádu (gradientu), tj. z místa vyšší koncentrace do místa s nižší koncentrací. Druh pasivního transportu. V lidském těle takto probíhá např. přechod plynů v plicích (kyslíku ze vzduchu do krve, oxidu uhličitého opačně) a látek mezi buňkami a jejich okolím. Přenos po koncentračním spádu pomocí speciálního přenašeče se označuje jako facilitovaná d. Je-li nutné látku přemístit proti koncentračnímu spádu, vyžaduje její přenos speciální přenašeč a energii (srov. aktivní transport). Rychlost d. se řídí Fickovými zákony, u plynů a kapalin je relativně velká, v tuhých látkách velmi malá; proces je nevratný, souvisí se vzrůstem entropie [lat. diffundo rozlévat: dis-; -fuze]

« Zpět

Oborové lexikony