disociální (asociální) porucha osobnosti

porucha osobnosti vyznačující se nedostatkem citu, chladem a lhostejností vůči společenským normám, které vyúsťují v často bezohledné asociální chování. Je malá ovlivnitelnost trestem, nízká schopnost poučit se ze zkušenosti, sklon k agresi, nízká tolerance k zátěži, chybění lítosti, impulzivita aj. V etiopatogenezi se uplatňují genetické i psychosociální faktory. Poruchy chování jsou patrné již od dětství, zejm. od puberty. Tato porucha se výrazně častěji vyskytuje u trestaných osob, s věkem má tendenci se mírnit. Léčba je považována za svízelnou, uplatňují se psychoterapeutické metody, důležitá je prevence u problémových jedinců již v období dospívání. V klasifikaci MKN a DSM IV jsou určité rozdíly. Srov. anetický [lat. dissocialis nepřátelský k blízkým: dis-; socius druh]

« Zpět

Oborové lexikony