embryo
zárodek jedince vzniklý oplodněním (koncepcí) a vyvíjející se v děloze. Za e. člověka se považuje vývojové stadium do 8 týdnů, během něhož se vyvinou základy všech orgánů (organogeneze). Od 8 týdnů se hovoří o plodu (fetu). Toto období je nejcitlivější na působení nejrůznějších škodlivin a infekcí, které mohou zasáhnout do vývoje orgánů (srov. teratologie). Embryonální původ – vztahující se k původu tkáně či struktury těla během nitroděložního vývoje zárodku. Po oplození vznikají z jediné buňky (zygoty) postupným dělením buněk zárodečné tkáně (např. mezoderm, mezenchym). Z těch teprve dalším vývojem vznikají vlastní tkáně. Z mezenchymu např. vzniká pojivo, krvetvorná tkáň a krevní cévy. Znalost těchto vývojových vztahů má význam v onkologii (srov. sarkom). Srov. ektoderm, entoderm, mezoderm [em-; řec. bryo pučet, růst]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství