encefalitida

zánět mozku. Nejč. je virový původ zánětu, např. tzv. klíšťová e. Jiným etiologickým agens může být např. CMV a jiné herpetické viry, další viry řazené k arbovirům, vzácně naštěstí e. při vzteklině. Může být i původu bakteriálního či parazitárního, někdy je sdružena se zánětem mozkových blan (meningoencefalitida), v těžkých případech i se zánětem míchy (encefalomyelitida). Projevuje se horečkami, bolestí hlavy, fotofobií, poruchou mozkových funkcí a fokálními příznaky, v nejtěžších případech i poruchami vědomí, poruchou dýchání, obrnami či křečemi. Kromě neurologického klinického vyšetření se v diagnostice používá lumbální punkce, event. CT či lépe MRI či EEG a diagnostika vyvolavatele. Léčba je podle možností kauzální (některá antivirotika, antibiotika u bakteriálních e.), jinak symptomatická (analgetika, antipyretika, léčba ev. edému mozku kortikoidy, celková péče); významný je klid a posléze postupná rehabilitace. Prognóza závisí na věku (horší u kojenců a starších osob) a vyvolavateli (závažná je např. e. vyvolaná HSV) [encefalon; -itida]

« Zpět

Oborové lexikony