Enterobacteriaceae

lat. enterobakterie, čeleď gramnegativních nesporulujících bakterií nacházejících se v trávicím ústrojí (v tlustém střevě). Jsou fakultativně anaerobní. Čeleď obsahuje řadu druhů bakterií, saprofytických i významných patogenů pro lidi i mnohé živočichy. Mají tvar tyček velikosti cca 2–3 µm, někdy mohou být vláknité, někdy mají kokobacilární charakter. Větš. jsou pohyblivé (bičíky), některé jsou opouzdřené. Diferencují se pomocí biochemických a antigenních charakteristik, popř. pomocí další metody (fagotypizace, bakteriociny). Z antigenního hlediska se rozlišují O-antigeny, K-antigeny, H-antigeny, Vi-antigeny, M-antigeny. Z hlediska patogenity se uplatňuje endotoxin, enterotoxiny a jiné toxiny, pouzdro, fimbrie umožňující adherenci buněk. Vyskytují se často v půdě či ve vodě, dále rovněž ve střevě. Způsobují střevní infekce a infekce extraintestinální (močových, žlučových či dýchacích cest, sepse, ranné infekce atd.); některé z nich mají oportunně patogenní charakter a jsou vyvolavateli nozokomiálních infekcí. Jsou kultivačně nenáročné. Patří k nim zejm. rody Escherichia, Enterobacter, Klebsiella, Morganella, Proteus, Serratia, Yersinia, Citrobacter, Providentia. Infekce zejm. trávicího ústrojí způsobují salmonely a Shigelly [Enterobacter]

« Zpět

Oborové lexikony