fetální krevní oběh

oběh krve u plodu. Zásadním rozdílem proti jedinci po narození je nefunkčnost plic plodu a jeho napojení na placentu, přes niž získává kyslík a živiny a odevzdává produkty látkové výměny. S placentou je plod spojen pupečníkovými (umbilikálními) cévami procházejícími pupečníkem. Pupečníkovou tepnou přitéká do placenty krev, která se v ní okysličí a získá živiny. Dvěma pupečníkovými žilami se vrací zpět do plodu a vtéká (částečně přes játra) do jeho srdce (do pravé síně). Protože není třeba (ani možné) okysličovat krev v plících, je většina krve směrována do aorty a velkého krevního oběhu k výživě jednotlivých orgánů. Tomuto „odklonění“ slouží otvor v přepážce mezi síněmi (foramen ovale) a spojka mezi plicnicí a aortou (Botallova dučej). Relativnímu nedostatku kyslíku (krev i v levé srdeční komoře je smíšená – okysličená krev z placenty se mísí s neokysličenou přitékající ze zbytku těla) je plod přizpůsoben několika mechanismy. Jde zejm. o zvláštní typ hemoglobinu (fetální hemoglobin, který má větší schopnost vázat kyslík) a uzpůsobení průtoku krve v srdci, díky němuž zejm. mozek získává krev bohatou na kyslík. Ihned po narození se s rozpětím plic změní tlakové poměry v krevním řečišti (klesá tlak v plicním řečišti a naopak stoupá tlak v levé síni). Otvor v síňové přepážce i Botallova dučej se za normálních okolností uzavírají

« Zpět

Oborové lexikony