fibrinogen

bílkovina krevní plasmy důležitá pro krevní srážení (koagulační faktor I), při němž z f. vzniká vláknitý fibrin. Uplatňuje se i při zánětu (viz fibrinózní), je proteinem akutní fáze, syntetizován je v játrech. Dimerická molekula, každá z jednotek je tvořena řetězci alfa, beta, gama. Na N-konci řetězců alfa a beta jsou polypeptidy označované A, resp. B (tzv. fibrinopeptidy), které jsou odštěpovány trombinem. Jeho vyšší koncentrace v krvi bývá spojována i s některými chorobami, např. cerebrovaskulárními. Srov. afibrinogenemie, hypofibrinogenemie [fibrin; -gen]

« Zpět

Oborové lexikony