glottis
lat. hlasivka. Úsek hrtanu sloužící k tvorbě hlasu. Součástí hlasivky jsou dva vazy (viz plica vocalis) fungující jako struny a rozechvívající se procházejícím vzduchem. Výška tónu je řízena („laděna“) okolními svaly, které mění jejich napětí. Zvuk dále rezonuje v ostatních dýchacích cestách. Srov. afonie, chordektomie [řec. glotta, to snad z glossa jazyk]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství
