Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce



Velký lékařský slovník online…

A | B | C | D | E | F | G | H | Ch | I | J | K | L | M | N | O
P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0-9 | #


glykemie

koncentrace (hladina) glukosy v krvi. Je udržována v poměrně stálém rozmezí (4,2–6,0 mmol/l), protože přísun cukrů je důležitý pro řadu orgánů, zejm. mozek. Na řízení g. se podílejí hormony slinivky břišní a nadledvin. Inzulin ji snižuje, zatímco glukagon, glukokortikoidy, adrenalin, růstový hormon ji zvyšují, podobně jako sympatické nervy (uplatňuje se např. u stresu, kdy je třeba zabezpečit dodání energie všem orgánům). G. je ovlivňována příjmem potravy, štěpením glykogenu, glukoneogenezí a vstupem glukosy do buněk, resp. její spotřebou. Pokles pod dolní hranici normy se nazývá hypoglykemie a zvýšená hladina se označuje jako hyperglykemie. Vyšetření g. patří k základním, je možné je provádět z kapky krve vč. domácího monitorování u diabetiků glukometrem. Spec. vyšetřením je glukosový toleranční test, při němž se g. stanovuje v časových intervalech před a po podání přesného množství glukosy. G. stoupá po jídle (postprandiální g.), ale působením inzulinu se po určitém čase vrací k výchozí hodnotě (glukosa vstupuje do buněk, kde se spotřebuje nebo uloží do zásoby). Při hladovění (nalačno) se udržuje na dolní hranici normy, ale dále neklesá, protože se doplňuje novotvorbou glukosy (glukoneogenezí). Srov. IFG, IGT [glyk(o)-; -emie]

« Zpět


Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.