halucinace
falešný vjem něčeho, co neexistuje. Může jít o vjemy zrakové (od jednoduchých záblesků až po složité scény), čichové, chuťové, tělové, útrobní apod. V psychiatrii jsou nejvýznamnější h. sluchové („hlasy“, které nemocným radí, varují je apod.). V některých případech postižený rozpozná, že nejde o skutečnost (pseudohalucinace), u většiny psychiatrických onemocnění (psychóz) je však pacient o jejich skutečné existenci nezvratně přesvědčen a může se jimi i řídit. Příč.: zejm. schizofrenie, deliria, působení některých drog (halucinogenů – např. LSD). Přirozené jsou občasné (pseudo)halucinace během usínání nebo probouzení. Hypnagogické h. se vyskytují v některých případech narkolepsie [lat. (h)allucinatio z řec. alyo běsnit, bláznit]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství