hapten
jednoduchá malá molekula chemicky definovaná, která tvoří část antigenu. H. je schopen se vázat na příslušné protilátky, aniž je však sám schopen jejich tvorbu vyvolat. Někdy se jako h. může chovat lék, který se naváže na některou z tělesných bílkovin, čímž vznikne nový antigen, který vyvolá tvorbu protilátek. Např. vazba penicilinu na povrch červených krvinek může vyvolat tvorbu protilátek způsobujících jejich rozpad (hemolýzu) [řec. hapto dotýkat se]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství