Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce



Velký lékařský slovník online…

A | B | C | D | E | F | G | H | Ch | I | J | K | L | M | N | O
P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0-9 | #


homeostáza

stálost proměnlivých veličin v organismu (a jejich dynamická rovnováha) udržovaná regulačními procesy na principu zpětných vazeb. Stálost je chápána ve smyslu přípustného intervalu hodnot (optimální interval) a je nezbytná pro správnou funkci jednotlivých buněk a orgánů. Hlavní regulované veličiny lze dělit na (a) chemické a fyzikálně chemické, souhrnně označované jako vnitřní prostředí, tj. zejm. pH, koncentrace jednotlivých minerálů i organických látek, krevní plyny, osmotický tlak, teplota aj. (b) hemodynamické, tj. tlak krve a objem extracelulární tekutiny (c) metabolické, např. glykemie (d) humonální, tj. zejm. koncentrace jednotlivých hormonů a dalších řídících látek. Lidský organismus je vystavován neustálým změnám (vnějším i vnitřním), které mají tendenci jednotlivé veličiny vychýlit mimo přípustný interval, homeostatické mechanismy tyto výchylky tlumí, resp. kompenzují, a umožňují tak organismu se na změny adaptovat. Na h. vnitřního prostředí se podílejí zejm. ledviny, plíce, krevní oběh, játra (efektory) a dále hormonální a nervové regulace. Koncepce h. (navržená Walterem Cannonem v r. 1932) tvoří spolu s principy evoluce jádro paradigmatu moderní biologie a medicíny. V trochu odlišném významu převzala termín h. také psychologie [řec. homoios z homos stejný; stasis stav]

« Zpět


Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.