homeostáza
stálost proměnlivých veličin v organismu (a jejich dynamická rovnováha) udržovaná regulačními procesy na principu zpětných vazeb. Stálost je chápána ve smyslu přípustného intervalu hodnot (optimální interval) a je nezbytná pro správnou funkci jednotlivých buněk a orgánů. Hlavní regulované veličiny lze dělit na (a) chemické a fyzikálně chemické, souhrnně označované jako vnitřní prostředí, tj. zejm. pH, koncentrace jednotlivých minerálů i organických látek, krevní plyny, osmotický tlak, teplota aj. (b) hemodynamické, tj. tlak krve a objem extracelulární tekutiny (c) metabolické, např. glykemie (d) humonální, tj. zejm. koncentrace jednotlivých hormonů a dalších řídících látek. Lidský organismus je vystavován neustálým změnám (vnějším i vnitřním), které mají tendenci jednotlivé veličiny vychýlit mimo přípustný interval, homeostatické mechanismy tyto výchylky tlumí, resp. kompenzují, a umožňují tak organismu se na změny adaptovat. Na h. vnitřního prostředí se podílejí zejm. ledviny, plíce, krevní oběh, játra (efektory) a dále hormonální a nervové regulace. Koncepce h. (navržená Walterem Cannonem v r. 1932) tvoří spolu s principy evoluce jádro paradigmatu moderní biologie a medicíny. V trochu odlišném významu převzala termín h. také psychologie [řec. homoios z homos stejný; stasis stav]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství