horečka

zvýšení tělesné teploty nad 38 °C. Příč.: infekční nemoci, rozpad tkání (úraz, operace), záněty, revmatická a systémová onemocnění, zhoubné nádory atd. Do určité míry je obrannou reakcí organismu – za vyšší teploty probíhají některé reakce rychleji a účinněji. Protože však vysoká teplota zatěžuje krevní oběh (hyperkinetická cirkulace) a vede ke ztrátě tekutin pocením, může v některých případech sama působit záporně. U malých dětí může někdy způsobit křeče (febrilní křeče). Při snižování h. se kromě léčby základního onemocnění (např. antibiotika u bakteriálních infekcí) uplatňují antipyretika (např. acetylsalicylová kyselina, paracetamol), význam mají i studené zábaly a potné kúry. H. vzniká nastavením mozkového centra řídícího tělesnou teplotu na vyšší úroveň. K tomu dochází vlivem některých látek uvolňovaných z leukocytů (IL-1, TNF). H. může mít různý průběh: trvale vysoká teplota nebo teplota kolísající během dne či někdy i s intervaly několika dnů. Pro některé nemoci byl tento průběh typický, ale s účinnější léčbou (zejm. antibiotiky) je již méně charakteristický. Srov. febris, febrilie, subfebrilie, pyrogen, termoregulace. Lat. febris, řec. pyretos

« Zpět

Oborové lexikony