indukce1
navození. V léčbě malignit (zejm. v hematologii) úvodní útočná etapa léčby (srov. postremisní, reindukce). V porodnictví i. porodu léky (např. oxytocinem, prostaglandiny), které podporují a zesilují stahy dělohy. V anesteziologii časový úsek od začátku anestezie do dosažení stavu vhodného pro operaci. Dále např. jedno ze stadií procesu hypnózy, proces nárůstu objemu či aktivity enzymu, usměrnění vývoje při embryogenezi (součást procesu vedoucího k diferenciaci buněk). Srov. induktor [in1-; -dukce]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství
