infekce

nákaza. Proniknutí choroboplodných zárodků (bakterií, virů, chlamydií, ricketsií, plísní) do organismu. Příslušné mikroorganismy vnikají do těla různými způsoby (kapénková či alimentární nákaza, poranění, pohlavní styk, přenos krví, přenos z matky na plod, přenos kousnutím hmyzem aj.). V organismu se pomnoží a po určité době nutné k rozvoji onemocnění (inkubační době) se objevují příznaky více či méně typické pro danou infekci, související rovněž s poškozením orgánů, které patogen napadá. Nakažený jedinec může choroboplodné zárodky vylučovat (sekrety, exkrety), a může tak nakazit jiné osoby (srov. epidemie). Imunitní systém se snaží i. potlačit pomocí specifických i nespecifických mechanismů; následkem úspěšného zvládnutí infekce může být doživotní imunita vůči danému patogenu. Imunitní systém má výrazný vliv na vznik a průběh i., při imunodeficienci dochází k častým i., mnohdy s těžkým i smrtelným průběhem. Proti řadě i. existují léky (antibiotika, antivirotika, antimykotika) i možnost očkování, přesto i. a infekční choroby zůstávají významnou skupinou chorob se značným podílem na nemocnosti i úmrtnosti [lat. inficio nakazit, něco škodlivého vpravit do těla: in-1; lat. facio, factum činit]

« Zpět

Oborové lexikony