inzulinová rezistence
stav, kdy orgány a tkáně (zejm. tuková tkáň, játra, kosterní a srdeční sval) nejsou schopny přiměřeně reagovat na inzulin. Postižena je oblast přenosu signálu od vazby inzulinu až po další postreceptorové děje. Primární i. r. je spojena s mutací genů zodpovědných za účinek inzulinu (inzulinový receptor, některé enzymy glykolýzy, GLUT aj.), sekundární i. r. je způsobena jinými příčinami (zejm. metabolickými, endokrinními, zánětlivými) a může se po jejich normalizaci upravit. V případě i. r. u (pluri)metabolického (Reavenova) syndromu X má charakter postreceptorový. Často je spojena s obezitou a diabetem 2. typu. V patogenezi se uplatňují volné mastné kyseliny a různé cytokiny, z nichž některé jsou produkovány tukovou tkání (např. leptin, TNF, IL-6, Acrp30 aj.). Důsledkem i. r. jsou poruchy vstupu glukosy do svalů, nesuprimovaná (postprandiální) glukoneogeneze v játrech, lipolýza v tukové tkáni. Tyto děje přispívají k hyperglykemii a zvýšenému množství volných mastných kyselin v krvi, které zpětně zhoršují i. r. Proti i. r. působí i některá farmaka, z klasických biguanidy, z novějších thiazolidindiony (inzulinové senzitizéry). I. r. je rovněž při syndromu polycystických ovarií. Viz syndrom i. r.
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství