Start | O nás | Maxdorf | Spolupráce



Velký lékařský slovník online…

A | B | C | D | E | F | G | H | Ch | I | J | K | L | M | N | O
P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0-9 | #


inzulinová rezistence

stav, kdy orgány a tkáně (zejm. tuková tkáň, játra, kosterní a srdeční sval) nejsou schopny přiměřeně reagovat na inzulin. Postižena je oblast přenosu signálu od vazby inzulinu až po další postreceptorové děje. Primární i. r. je spojena s mutací genů zodpovědných za účinek inzulinu (inzulinový receptor, některé enzymy glykolýzy, GLUT aj.), sekundární i. r. je způsobena jinými příčinami (zejm. metabolickými, endokrinními, zánětlivými) a může se po jejich normalizaci upravit. V případě i. r. u (pluri)metabolického (Reavenova) syndromu X má charakter postreceptorový. Často je spojena s obezitou a diabetem 2. typu. V patogenezi se uplatňují volné mastné kyseliny a různé cytokiny, z nichž některé jsou produkovány tukovou tkání (např. leptin, TNF, IL-6, Acrp30 aj.). Důsledkem i. r. jsou poruchy vstupu glukosy do svalů, nesuprimovaná (postprandiální) glukoneogeneze v játrech, lipolýza v tukové tkáni. Tyto děje přispívají k hyperglykemii a zvýšenému množství volných mastných kyselin v krvi, které zpětně zhoršují i. r. Proti i. r. působí i některá farmaka, z klasických biguanidy, z novějších thiazolidindiony (inzulinové senzitizéry). I. r. je rovněž při syndromu polycystických ovarií. Viz syndrom i. r.

« Zpět


Reklama


Přihlášení

Pokud ještě nemáte přístupové údaje, můžete se registrovat.