klidová poloha dolní čelisti

základní statická poloha dolní čelisti, při které jsou mandibulární kondyly v kloubní jamce v nízké ventrální pozici. V této poloze se dolní čelist větš. samovolně ustálí (mimo žvýkání a řeč) zavěšena v rovnovážném stavu mezi minimálně tonizovanými skupinami svalů. K. p. je (měřeno od horního řezákového bodu k dolnímu) asi 2–7 mm pod habituální polohou d. č., do které se dostane drážděním elevátorů. Klidové polohy lze dosáhnout únavou žvýkacích svalů (např. opakovanou lateropulzí). Z protetického hlediska je velmi důležitá při rekonstrukcích mezičelistních vztahů. K. p. se mění během dne nebo života v závislosti na různém držením hlavy, únavě nebo různé výšce skusu. Srov. habituální a centrální poloha dolní čelisti

« Zpět

Oborové lexikony