kolorimetrie

1. kvantitativní chemicko-analytická optická metoda založená na platnosti (Lambertova-)Beerova zákona; řadí se obecně k fotometrii (srov. spektroskopie). Intenzita charakteristické barevnosti látky závisí na její koncentraci v roztoku. Absorbance vzorku zkoumané látky se srovnává s absorbancí standardu o známé koncentraci. Dř. se používalo vizuální porovnání (komparační f.), dnes se pod pojmem k. obv. rozumí spektrofotometrie. Při kvantitativním stanovení bílkovin v biologickém materiálu se používá např. biuretová reakce dávající v přítomnosti bílkovin modré zbarvení. Intenzita tohoto zbarvení je závislá na množství bílkovin a je možné ji změřit. Porovnáním s výsledky získanými se známými koncentracemi bílkovin je možné neznámé množství bílkovin ve vyšetřovaném materiálu dopočítat (srov. kalibrační křivka) 2. měření barev založené na vlastnostech zraku a na smluvních podmínkách; technika, při níž se vystihují barevné vjemy čísly [lat. color barva; -metrie]

« Zpět

Oborové lexikony