konjugace

spojení, spřažení 1. nespecifický název pro spojení dvou chemických individuí, v medicíně obv. proces probíhající v játrech, který umožňuje vylučování látek z těla (např. bilirubinu, léků a jiných látek zevního původu). Je jedním ze způsobů detoxikace. Lipofilní bilirubin se v játrech konjuguje se silně hydrofilní glukuronovou kyselinou, což umožní jeho vyloučení do žluči 2. spojení bakterií, při němž dochází k přechodu dědičné informace (DNA) z jedné do druhé. Po této stránce odpovídá sexuálnímu kontaktu. Bakterie si mohou předávat např. rezistenci proti určitému antibiotiku 3. interakce elektronů dvou vícenásobných vazeb oddělených jednou jednoduchou vazbou; je podstatou řady vlastností aromatických uhlovodíků, isoprenu a některých terpenů [dosl. spřežení: kon-; lat. jugum jho; srov. jugulum]

« Zpět

Oborové lexikony