kořen (radix): 1. míšní k.

svazek míšních nervových vláken vystupujících z páteře meziobratlovým otvorem. Zadní k. vychází ze zadních rohů míchy a obsahuje dostředivá vlákna vedoucí citlivost (senzitivní). Přední k. vychází z předních rohů a probíhají jím odstředivá vlákna řídící hybnost (motoriku). V meziobratlovém otvoru se spojují, vystupují společně a dávají vznik (spolu s vlákny vegetativními) jednotlivým míšním nervům. Všechna vlákna příslušného k. pocházejí z jednoho míšního segmentu a zásobují určitý úsek těla (část končetiny apod.). Stlačením kořene – obv. výhřezem (prolapsem) meziobratlové ploténky – dochází v příslušné oblasti těla k poruchám, z kterých lze usoudit, v jakém segmentu došlo k výhřezu. Soubor takových příznaků se nazývá kořenový syndrom. Srov. diskopatie, radik- 2. zubní k. – část zubu, kterou je zanořen do čelisti a kterou do zubu přicházejí nervy a cévy

« Zpět

Oborové lexikony