kost
orgán tvořený tvrdým pojivem – kostní tkání. Po zubu nejtvrdší tkáň lidského těla. Obsahuje kostní buňky, bílkoviny (zejm. kolagen) a anorganickou hmotu – soli vápníku a fosforu. Toto složení dodává kosti kromě tvrdosti i značnou pružnost. K. je živý orgán, který kromě podpůrné funkce má i četné funkce v metabolismu – tomu odpovídá i čilá látková výměna mezi kostí a okolím. K. prodělává neustálou přeměnu, kterou reaguje na míru zatížení. Uvnitř kosti je kostní dřeň. Srov. osteo-, kompakta, spongióza, diafýza, epifýza, metafýza. Lat. os, řec. osteon
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství