kouření

vdechování tabákového kouře, které má charakter naučeného chování spojeného jak s určitými fyzickými, tak psychickými a sociálními prožitky a souvislostmi vedoucími k jeho opakování. Při kouření se do organismu dostává víc než 4000 látek, z nichž některé mají výrazný vliv na lidský organismus. Je to zejm. nikotin, alkaloid tabáku, který má výrazný vliv na nervový systém, srdce a cévy i další orgány a na který vzniká závislost. Dále je v kouři oxid uhelnatý (porušuje dodávku kyslíku, zhoršuje srdeční činnost) a dehet spolu s řadou kancerogenních látek. K. se podílí mj. na vzniku chorob srdce a cév (ateroskleróza, ICHS, ICHDK, Buergerova nemoc), chorob dýchacích cest (bronchitida, CHOPN) a zhoubných nádorů, zejm. bronchogenního karcinomu, ale i močového ústrojí aj. Mimořádně nevhodné je k. v těhotenství. Nebezpečné je rovněž pasivní k. (zejm. u dětí nucených pobývat v zakouřeném prostředí). K. má charakter závislosti, která je jak rázu psychosociálního, tak větš. i fyzického s abstinenčními příznaky při odvykání (nervozita, úzkost, poruchy soustředění, nespavost, zácpa, zvýšená chuť k jídlu, někdy zvyšování tělesné hmotnosti). Vlastní odvykání je proto dlouhodobější proces (po určitou dobu je možné dodávat v sestupných dávkách nikotin v jiné formě – náplasti, žvýkačky). Srov. vareniklin

« Zpět

Oborové lexikony