lymfatický
týkající se lymfy (mízy). L. cévy, které vedou lymfu, vznikají slepě ve většině orgánů těla (lymfatické kapiláry) a odvádějí z nich vodu, ionty a bílkoviny, jejichž hromadění by vedlo k otokům (viz lymfedém). V různých místech procházejí l. uzlinami, které slouží jako „filtr“ a zároveň lymfu obohacují o lymfocyty. Uzlinek je v těle několik set ve velikosti zhruba do 1–2 cm. Jsou tvořeny l. tkání, složenou především z nakupení lymfocytů a makrofágů a z nich odvozených buněk (srov. folikul). Některé z nich jsou hmatné pod kůží, zejm. na krku a v tříslech, mnoho z nich je však uloženo v hlubších částech těla. L. tkáň se nachází rovněž v jiných orgánech (slezina, trávicí ústrojí, mandle aj.). Tvoří důležitou součást imunitního systému, protože bývá místem, kde se setkávají cizorodé látky (antigeny) s lymfocyty, které zprostředkují řadu imunitních reakcí, včetně tvorby protilátek a likvidace choroboplodných zárodků. L. cévami ze střeva procházejí některé vstřebané látky (tuky). Všechny l. cévy se nakonec spojují ve dva mízovody, které ústí do krve. L. cévami se mohou šířit i nádorové buňky a vést ke vzniku metastáz v mízních uzlinách. Proto je součástí operace zhoubného nádoru i odstranění příslušných mízních uzlin (např. při operaci prsu odstranění uzlinek z podpažní jamky). Srov. lymfadenitida, lymfadenopatie, lymfom, GALT, MALT [lymfa]
« Zpět
Oborové lexikony
- Alergologie
- Anesteziologie a IM
- Angiologie
- Bolest a její léčba
- Dermatovenerologie
- Diabetologie
- Endokrinologie
- Gastroenterologie
- Geriatrie
- Gynekologie
- Hematologie
- Chirurgie
- Infekční lékařství
- Kardiologie
- Metabolismus
- Nefrologie
- Neurologie
- Oftalmologie
- Onkologie
- Ortopedie
- Otorinolaryngologie
- Pediatrie
- Pneumologie
- Psychiatrie
- Revmatologie
- Sexuologie
- Stomatologie
- Traumatologie
- Urologie
- Vnitřní lékařství
- Všeobecné lékařství