myokard

srdeční sval. Střední a nejmohutnější ze tří vrstev srdce tvořící základ srdečních dutin. Směrem dovnitř pokryt endokardem, vně epikardem. Nejsilnější je v levé komoře, která musí vypuzovat krev pod značným tlakem do velkého oběhu. Kromě schopnosti kontrakce v systole a relaxace v diastole jsou v m. specializované svalové buňky schopné samostatného vzniku vzruchu a jeho rychlého šíření (viz převodní systém srdeční). V komorách jsou součástí m. i papilární svaly. Výživa m. je koronárními tepnami, probíhá především v diastole (v systole je vysoké napětí ve stěně), proto její zkrácení při tachykardii může u jejich zúžení vyvolat ischemii. Při větším tlakovém zatížení je m. schopen hypertrofie, při selhávání či objemovém přetížení dilatace. Hlavním onemocněním m. je ischemická choroba srdeční vč. infarktu m., dále pak myokarditida, kardiomyopatie [myo-; -kard]

« Zpět

Oborové lexikony