nádorové markery

látky, které lze u některých nádorů prokázat v krvi, v moči nebo v tkáních (srov. marker) obv. ve vyšším množství než u zdravých. Jsou produktem nádorových (ale i normálních) buněk či vznikají jako reakce na nádor. Mohou být zvýšeny i u některých benigních onemocnění či naopak nejsou zvýšeny u osob s příslušným nádorem; obv. rovněž nejsou zcela specifické pro určitý typ nádoru. Některé mají onkofetální charakter. Používají se v diagnostice nádorů, někdy jako screening, významné je pak zejm. sledování jejich dynamiky (monitorování) u již prokázaného a léčeného nádoru (odpověď na léčbu, resp. relaps). Z hlediska funkce patří k n. m. antigeny, enzymy, hormony, hormonální receptory aj. K hlavním n. m. patří např. AFP, CA 15–3, CA 19–9, CA 125, CEA, hCG, PSA, TPA, tyreoglobulin. Některé se vyskytují ve vyšších koncentracích i za některých fyziologických okolností (např. hCG patologicky zvýšený u karcinomů varlat, fyziologicky u žen v těhotenství) či jsou „fyziologickými“ molekulami (např. kalcitonin)

« Zpět

Oborové lexikony