Neisseria gonorrhoeae

lat. gonokok; gramnegativní bakterie způsobující kapavku (gonoreu). Vytváří dvojice (připomínající „zrnka kávy“), které je při mikroskopickém vyšetření hnisu vidět uvnitř granulocytů. Kultivačně náročná bakterie, což je nutné respektovat i při odběru a transportu. Jediným zdrojem infekce gonokokem je člověk, přičemž s ohledem na malou odolnost bakterie k zevnímu prostředí se přenos děje obv. pohlavním stykem. V patogenitě je důležitá schopnost adheze, podmíněná mj. fimbriemi. N. g. je schopna přežívat i v leukocytech a po jejich rozpadu se dále šířit. Infekci může vyvolat v pohlavním a močovém ústrojí (uretritida, cervicitida s dalším šířením), rektu, faryngu. Při diseminaci je možný rovněž vznik artritidy, endokarditidy, meningitidy aj. U novorozenců je nebezpečný vznik gonoblenorey. V diagnostice se kromě klasických postupů používá imunofluorescence, enzymová esej, PCR. Je možné sérologické vyšetření. Z antibiotik lze použít peniciliny, doxycyklin, některé cefalosporiny. Estrogeny podporují růst gonokoků na rozdíl od gestagenů a testosteronu

« Zpět

Oborové lexikony